Jdi za svým srdcem,
jdi za tím co ti káže,
jdi za svým srdcem,
cestu ti ukáže.
Jdi a svým srdcem,
slyš jeho hlas,
Jdi za svým sdrcem,
a mě tu nech stát.
Miluju Tě čím dál víc, Milovala bych Tě, Mohl bys být slepý, Můžeš být cokoliv, Nejsi slepý, Hodiny počítám, Miluju tě! Věř mi to, Miluju Tě… Když večer v postýlku ulehám, moje srdce nechce spát, v Tvá něžná očka pohledět ten svět, kde láska kvete jen, tam unesla bych Tě ve spánku, do ouška bych Ti pak šeptala tiše, ta dvě slůvka, co nahlas bojím se říct, že miluji Tě čím dál víc... Když usínám, myslím na Tebe, Lístky růzí pronikave voní,
hodinu od hodiny je to silnější,
bez Tebe už nebudu nic,
už nemůžu být šťastnější.
i kdybys byl němý,
milovala bych Tě,
vždyť láska se na světě cení.
potichu mě poznávat,
klást jeden nesmělý dotyk za nesmělým,
prosím, chtěj mě poznávat.
ale vždy buď můj,
můžeš být kdokoliv,
tak prosím, při mně stůj.
tak otevři své krásné oči,
nejsi němý,
tak řekni, že pro mě se Tvůj svět točí.
kdy se tohle všechno stane,
už i minuty počítám,
kdy má ruka do té tvé zase spadne.
v tomhle já neumím lhát,
řeknu ti jen jedno,
lásku já neumím předstírat.
jenom Tebe v mysli mám,
chtělo by se s Tebou smát,
a najít v nich ten tajný svět,
kde splní se snad každý sen,
na louku plnou heřmánku,
ta dvě slůvka, co mám v skrytu duše,
jak snášíš mi na zem modré z nebe.
Myslím na Tebe, kudy chodím
a tím jen sama sobě škodím.
Vyznala jsem Ti mé city,
jenž vzrostly jako na louce kvítí,
ve Tvé přítomnosti jsem se vznášela
a láskou k Tobě se jen unášela...
Vím, že mně nebudeš mít rád
a taky už ani můj kamarád....
Po tom, cos mi řek Tě nechci vidět.
Zranils mně! Místo vznášení zůstávám sedět
a to bolí....Moc bolí.....
Sbohem.......navždy......
nase loze zasypáváš kvety,
az mesíc nad ránem se k
zemi skloní, daruji ti srdce,
telo, i své rety...